Korporace propojily své uměle-inteligentní počítačové systémy do jedné velké sítě CCN (Corporate Communication Net) – ta umožňovala rychlou komunikaci a přenos dat nehledě na velkou vzdálenost mezi jednotlivými planetami. Centrum této sítě bylo vybudováno na Luně. Byl to velký super-počítač známý jako Myslící uzel.

Kvůli zvýšení bezpečnosti vesmírných letů, ale i zvýšení efektivity kolonizace, výzkumu, obchodu a výroby bylo veškeré rozhodování přenecháno umělé inteligenci, tzv. Myslícím strojům. Vývoj tak byl značně urychlen.

Imperiál rozšířil technologii antihmotou katalyzovaných nukleárních pulzních motorů (Antimatter-catalyzed Nuclear Pulse Rocket). Je to primární pohon všech velkých vesmírných plavidel.

Gravitační stabilizátory ve měsících Phobos a Deimos přestaly fungovat a oba měsíce se začaly opět přibližovat k povrchu Marsu. Aby Kapitol vyrovnal gravitační síly Marsu a zabránil tak pádu, zahájil velký projekt – pomocí několika těžkých křižníků přitáhl z Kuiperova pásu planetku jménem Eris a umístil ji na vysokou orbitu Marsu. Tím byly gravitační síly mezi Marsem a oběma měsíci stabilizovány. Eris má taktéž cenné nerostné zásoby, které nejsou na Marsu ani jeho měsících přítomny, takže výrazně podpoří průmysl.

Na planetce Eris byla vybudována těžební kolonie. Planetka je o něco málo větší než Pluto (a je to největší planetka Sluneční soustavy), takže na ní lze vybudovat rozsáhlejší zařízení.

Kapitol rozšířil technologii oscilujícím magnetickým polem posílených motorů (Magnetic Field Oscillating Amplified Rocket). Je to primární pohon všech menších vesmírných plavidel.

Bauhauský rod Richthausen postavil město Petragrad na Jižním kontinentě Venuše. Nedaleko města byla postavena strážní pevnost známá jako Richthausenské Orlí hnízdo - sídlo rodu.

Bauhauští Budovatelé konečně dobyly oba venušské póly. Na počest těchto kolonizátorů byly na obou pólech vystaveny pamětní ebenové obelisky.

Imperiál napodobil dávný kapitolský projekt a pomocí několika těžkých křižníků přitáhl Uranův měsíc Caliban do Pásu asteroidů, přesněji řečeno do třetí Kirkwoodovy mezery. Měsíc slouží jako zásobárna nerostných surovin a pomáhá také regulovat gravitační síly mezi okolními asteroidy, na kterých jsou imperiální kolonie.

Korporace Kapitol měla ve své společnosti již příliš velké množství vězňů. Hrozba vzpour ve věznicích donutila kapitolskou vládu založit trestaneckou kolonii pro muže na Phobosu a trestaneckou kolonii pro ženy na Deimosu. Všichni vězni z Marsu byli přesunuti do těchto zařízeních.

Kapitol rozšířil technologii mini-magnetosférického plazmového pohonu (Mini-magnetospheric Plasma Propulsion). Je to sekundární pohon všech velkých vesmírných plavidel.

Imperiál zahájil projekt osidlování planet vnější Sluneční soustavy. Klan Harrison se dobrovolně přihlásil, že sestaví posádku Konkvistadorů pro dvě průzkumné lodě. Imperiál souhlasil a připravil lodě HMS Harbinger a HMS Zephyr. Po několika měsících příprav obě lodě opustily vesmírné doky v Pásu asteroidů a vydaly se na dlouhou cestu do neznáma.

Druhá průzkumná loď HMS Harbinger přiletěla k deváté planetě Sluneční soustavy, k Plutu. Posádka zahájila proces terraformace – pod povrch planety začala vkládat regulátory gravitace. Když ale Konkvistadoři pokládali poslední čtrnáctý regulátor, razící hlavice narazila na něco velmi pevného. Konkvistadoři zavolali zpět na velitelství a zeptali se co dělat. UI počítač poradil, aby přerušili operaci a vrátili se, ale lidský velitel rozkázal, aby tu věc prozkoumali. Průzkumný tým využil vyhloubené vertikální šachty a po lanech se spustil až do jeskyně a zahájil pátrání. Zanedlouho nalezl Ocelovou desku – kovový předmět kruhového tvaru, který byl zasazen v jakémsi portálu. Bližší ohledání ukázalo, že kov to je jen na pohled – povrch desky se začal vlnit jako voda. Konkvistadoři to šli prozkoumat blíže, aby pořídili video a přesné záznamy scannerů, které vzápětí odeslali na palubu lodi. Avšak jeden z Konkvistadorů se toho dotkl a kamsi zmizel. Za nějakou dobu se opět objevil, avšak byl pohlcen ve smrtelných křečích a tak byl rychle přenesen na ošetřovnu. Na celé lodi bylo zjištěno, že veškerá elektronika záhadně selhává... Konkvistadoři stačili vyslat zjištěné záznamy doplněné o poslední krátké vysvětlující hlášení před tím, než s nimi bylo definitivně ztraceno veškeré spojení.

Harrisonův incident (Harrison Incident), 24. března: Nějakou chvíli poté, co Konkvistador zmizel v Ocelové desce, na lodi HMS Zephyr, pod velením kapitána Phillipa Harrisona, došlo k nevídané poruše na lodních počítačových systémech. Loď se právě chystala opustit Ganymedes a vrátit se na základnu pro nový personál a zásoby, když se náhle před ní objevila neznámá vesmírná anomálie. Kapitán ihned vyslal zprávu velitelství, ovšem krátce na to s ním bylo přerušeno spojení. Loď totiž náhle zmizela a objevila se až o několik dní později, tentokrát však na orbitě okolo Venuše. Byla silně poškozená a tak Bauhaus vyslal záchranný průzkumný tým.

Imperiál se dozvěděl, kam se jeho loď přesunula, a žádal Bauhaus, aby jí vydal zpět. Bauhaus si uvědomil vzácnost té lodi a tak vyslal falešnou zprávu, že loď byla příliš poškozená a shořela v atmosféře. Aby to bylo co nejvíce důvěryhodné, Bauhaus se dohodl s Kapitolem a Mishimou, že mu jeho zprávu potvrdí a oni tak tedy učinili. Imperiál uvěřil. Než Imperiál sestaví duplikát lodi, aby mohl „Harrisonův efekt“ zopakovat, budou mít Bauhaus, Kapitol a Mishima výzkum tohoto efektu téměř u konce.

Bauhaus zahájil kompletní průzkum lodi HMS Zephyr. Zjistil, že díky komplexní chybě v elektronických systémech lodi, která se stala vinou nějaké nevysvětlitelné příčiny (Černé symetrie), vznikla rezonance trupu o určité frekvenci. Tato frekvence ovlivnila frekvenci lodních radarů a ty tak místo vyslání radarové vlny otevřely prostorovou trhlinu do mimo-prostoru. Ten dostal název Prázdnota. Ačkoliv cesta skrze Prázdnotu stále trvala několik dní, byla rozhodně rychlejší, než při použití konvenčních motorů.

Byly hlášeny další a další případy, kdy vesmírné lodě záhadně mizely. Některé lodě se objevily bez posádky, jiné se neobjevily vůbec. Většina se jich objevila daleko od předchozí pozice. Let každé lodi se navíc ukázal být různě rychlý – někdy dny, hodiny, ale i minuty. Teorie tvrdily, že odhalením Ocelové desky došlo k aktivaci nějakého transportního systému dávno vymřelé civilizace.

Během dvaceti let korporace provedly mnoho pokusů o řízené zopakování Harrisonova efektu. Při nich zemřelo, nebo utrpělo vážnou psychickou újmu, kolem 35.000 lidí. Nakonec se podařilo sestrojit Harrisonův pohon – speciálně upravená parabolická anténa na přídi lodi, která vysláním vlny o určité frekvenci dokáže otevřít požadovanou prostorovou trhlinu. Harrisonův pohon je primárním pohonem všech lidských velkých vesmírných plavidel.

PREVIOUS AGES --------- NEXT AGES